24.05.2024 13:09
Zprávy mívají různý rodokmen. Vždy by v nich ale mělo být jasné, odkud se vzaly. Nejčastěji vznikají zprávy tak, že se novinář sám vyptává, telefonuje, hledá, zjišťuje. Dalším zdrojem jsou informace nějakým způsobem dodané, například prezentované na tiskové konferenci nebo zaslané do redakce ve formě tiskové zprávy. Třetím způsobem zdrojování je převzetí od jiného českého nebo zahraničního média nebo zpravodajské agentury.
Ve všech případech platí, že novinář s informací dále pracuje - třeba tak, že k ní zjišťuje vyjádření relevantních stran nebo doplňuje kontext tak, aby zpráva byla vyvážená anebo obsahovala všechny informace nutné k jejímu pochopení.
V každé zprávě by měl být jasně uvedený zdroj - ať už je jím zjištění samotného novináře anebo informace odjinud. Čtenář tak má možnost si informace dohledat sám, aby si například ověřil, zda informace není nějak zkreslená. Výjimkou jsou třeba výsledky sportovních utkání.
V posledních letech jsou stále častějším zdrojem informací sociální sítě. Objevují se na nich jak oficiální informace úřadů, tak vyjádření politiků, ale také informace o různých zpravodajsky zajímavých událostech. Ke všem těmto informacím je třeba přistupovat obezřetně - vzhledem k tomu, že se tu na rozdíl od médií nedodržují pravidla pro ověřování, mohou být podvržené, zkreslené nebo zcela nepravdivé.
Zvláště v případě překotného dění se může stát a nezřídka stává, že informace jsou protichůdné, nebo zkreslené. V případě teroristických útoků se například často objevují informace o více možných střelcích. Jde o výsledek informačního chaosu a šumu, které takové zpravodajství doprovází, přičemž nezřídka takové informace pocházejí i od úřadů, které se v dění někdy také orientují složitě. Specifickým případem jsou pak válečné konflikty, kdy často informace bojujících stran lze bezprostředně ověřit jen těžko.
Znakem dobrých médií ale je, že o takových překážkách informují. Zároveň své případné omyly neskrývají, dokážou na ně upozornit a chybné nebo nějak posunuté informace opravují.