5.06.2026 13:03
V Chorvatsku se mediálnímu vzdělávání, které má různé formy i cílové skupiny, věnují různé instituce. Budoucí novináři mají k dispozici několik vysokých škol, mezi kterými hraje prim katedra žurnalistiky Fakulty politických věd Záhřebské univerzity se zhruba pětistovkou studentů. Mediální vzdělávací programy pro novináře i širokou veřejnost pak organizuje také Agentura pro elektronická média (AEM), vládní regulátor, který mimo jiné uděluje licence.
Pro mediální profesionály agentura připravuje například vzdělávací materiály, zaměřené na psaní o menšinách nebo dalších zranitelných nebo znevýhodněných skupinách. K dispozici jsou třeba příručky, které radí jak psát o ženském sportu, zvyšovat povědomí o životě hendikepovaných lidí, jak psát o dětech a mladých nebo národnostních menšinách. V chorvatském prostředí hraje důležitou roli také brožura nazvaná Historicky věrné popisování vlastenecké války (jak v zemi nazývají občanskou válku z 90. let 20. století).
Agentura pro elektronická média ale cílí také na konzumenty médií, kteří dnes často bojují s tím, jak se orientovat v prostředí ovlivňovaném dezinformacemi. Svým Průvodcem pro stříbrné surfaře po webu pomáhá v mediální orientaci seniorům, pro širší veřejnost pak pořádá Dny mediální gramotnosti. Tedy aktivitu podobnou našim Týdnům mediálního vzdělávání, které ovšem v ČR neorganizuje státní úřad, ale obecně prospěšná společnost Člověk v tísni.
Sanja Pančičová a Marija Laličová, které se v AEM vzdělávacím programům věnují, se snaží také o to, aby se kurzy mediální gramotnosti staly povinnou součástí školních osnov. Dnes totiž velmi záleží na aktivitě jednotlivých učitelů, jestli se do Dnů mediální gramotnosti zapojí. Pokud jsou školy aktivní, poskytuje jim Agentura pro elektronická média už dnes nejrůznější materiály, využívá přitom nejen podporu od státu, ale i Dětského fondu Organizace spojených národů UNICEF.
Sanja Paničová a Marija Laličová (v AEM se věnují programům mediálního vzdělávání), vpravo Pavel Lukáš. Foto: ČTK
Kromě toho tento mediální regulátor stojí také za v Evropě jedinečným fact-checkerským webem tocnotako.hr, který koordinuje, ale přímo do jeho činnosti nezasahuje. Do projektu, který se snaží bojovat s dezinformacemi, jsou zapojeny zejména univerzity a jejich studenti a pedagogové. Agentura pro elektronická média má i projekt pluralitního informování, zaměřený na podporu zpravodajství z oblastí, u kterých se to komerčním médiím nevyplatí.
Boris Beck, šéf katedry žurnalistiky FPZG. Foto: ČTK
Do různých projektů AEM se mohou samozřejmě zapojit také studenti záhřebské žurnalistiky, školy, která se zrodila opačným procesem než ta pražská. Zatímco dnešní Fakulta sociálních věd UK navázala na někdejší žurnalistickou fakultu, v Záhřebu nejprve v 60. letech vnikla fakulta vyučující politické pracovníky pro státní aparát titovské Jugoslávie, která postupně začala vyučovat také politologii a od 70. let i novinářskou profesi.
Na žurnalistiku ročně přijímají kolem stovky studentů, kteří mají velkou část předmětů v angličtině. Jak říká šéf katedry profesor Boris Beck, trochu jako daň za to, že jsou součástí politologie. Praktická část výuky se moc neliší od té pražské, studenti chodí na praxe do médií a mají i vlastní televizní a rozhlasové studio. Velký rozdíl oproti ČR je ale v tom, že Radio Student drží licenci a na frekvenci 100,5 FM ho jde naladit v celém Záhřebu a okolí, kde patří mezi desítku nejposlouchanějších stanic.
Režie Radia Student. Foto: ČTK
Pavel Lukáš (ČTK)
| Autor textu Pavel Lukáš je editor dokumentační redakce, zaměřuje se na kulturu, techniku, země bývalé Jugoslávie. Je několikanásobný držitel četkařského ocenění v soutěži o Zlaté pero. Angažuje se i ve vzdělávacích programech Akademie ČTK, vyučuje studenty žurnalistiky FSV UK. |
