Erasmus+

4.12.2025 11:23

Žurnalistika soustředěná na řešení problémů by mohla být odpovědí na pokles zájmu o média, myslí si někteří nizozemští novináři. Média v zemi hledají, jak neztratit příští generaci čtenářů a posluchačů v době, kdy lidé už nechtějí mít nad novinami depresi.

Na zadní zdi redakce deníku AD (Algemeen Dagblad) v desátém patře budovy bývalého poštovního úřadu blízko nádraží v Rotterdamu visí plakát. Všem zájemcům sděluje, že “Konstruktivní žurnalistika je v naší DNA” a v několika stručných a barevně výrazných blocích nabízí vizi odpovědné novinařiny, která se soustředí na hledání řešení problémů a pozitivního přístupu místo pouhého a často temného popisu reality dneška. 

V době, kdy se podle průzkumů v Nizozemsku i jinde ve světě občané stále méně zajímají o obsah médií, protože mu přestávají rozumět a pokládají ho za příliš depresivní, by podle některých nizozemských novinářů právě tudy mohla vést cesta, jak situaci v mediálním prostoru zvrátit.

“Nemyslím si, že je to jediné možné řešení. Ale může to pomoci obsah novin zatraktivnit, nejen pro mladé, ale také pro ty, kteří se dnes zpravodajství v médiích vyhýbají kvůli jeho negativitě,” řekl v Haagu Patrick Selbach z nizozemské agentury ANP, který také vede iniciativu #Usethenews, snažící se podpořit zájem o média mezi veřejností, zejména mezi mladými lidmi. 

Zájem o takový konstruktivní přístup k řemeslu podle něj v posledních letech roste a výrazně jej podporují odborné a mediální instituty v Dánsku, Německu, ale také domácí nizozemské školy, které vzdělávají budoucí místní novináře. 

“Nejde vůbec o to, aby žurnalisté vyráběli jen dobré zprávy. Důležité je, aby zpravodajství nabídlo také nějakou perspektivu do budoucna. Že ne vše je tak prohnilé a strašné, že si lidé mohou navzájem pomoci. Že hledají, jak věci vyřešit,” vysvětlil. Cílem konstruktivní žurnalistiky tak má být změna nynější situace, kdy se média v nadměrné míře soustředí na problémy, nejrůznější rozpory, konflikty či incidenty.

Selbach, který sám v ANP pracuje, přiznává, že pro tiskovou agenturu není úplně nejjednodušší přenést podobnou koncepci do vlastní práce, na rozdíl právě třeba od deníků či zpravodajských internetových webů, jako je rotterdamský AD. Agentury však podle něj mohou vybídnout své mediální klienty k tvorbě podobného obsahu pro jejich vlastní čtenáře, diváky či posluchače. A také jim k tomu poskytnout potřebné nástroje. ANP se o to nyní snaží třeba tím, že nabízí takzvanou databázi zdrojů, tedy kontakty na odborníky s rozhledem v nejrůznějších oblastech. Ti pak mohou novinářům pomoci najít způsoby, kterými u daného tématu rozšířit škálu názorů či doplnit konstruktivnější pohled na problematiku.

Součástí činnosti nizozemské iniciativy #Usethenews, která propojuje mladé v Nizozemsku se zástupci tamního “dospělého” mediálního světa, je už několik týdnů i webová stránka newzroom.eu. Její součástí je také pododdíl nazvaný Konstruktivní pohled (Constructieve blik). Právě tam se studenti novinařiny - a obecně mladí lidé s chutí psát - snaží o konstruktivní přístup k nejrůznějším tématům. “Trochu chceme tradičním médiím ukázat, že se to dá udělat. A také jak - vždyť tady vidíte, že to ti mladí sami zvládnou,” říká Selbach o stránce, kterou nyní podle něj každý den navštěvuje okolo deseti či patnácti novinářů, jak ukazují statistiky webu. “To jde, ale chceme samozřejmě víc,” poznamenal.

Iniciativa proto nyní jedná s ANP o tom, zda by obsah webu nemohl být autonomní součástí mobilní aplikace agentury, kterou má předplacenou řada nizozemských novinářů a veřejných činitelů. Agentura už také redakcím každý den nabízí plán nastávajících událostí, které se buď mladých lidí dotýkají, nebo o ně mohou mít sami zájem. 

“A my se také mladých ptáme - co navrhujete? Jaké máte nápady? Kdybyste pracovali jako novináři, jak byste to udělali, aby to bylo pro vás zajímavější? Prosíme je o pomoc a u významnějších věcí sami novinářům navrhujeme, co třeba doplnit, koho oslovit,” vysvětlil šéf #Usethenews. Pro Selbacha je totiž schopnost novinářů udržet zájem mladých lidí o mediální produkci klíčovou otázkou samotného dalšího přežití médií jako takových. 

“Dělám tuhle práci 35 let, ale nikdy jsem o budoucnost neměl takové obavy jako teď. Vidím, co se blíží,” varoval. 

Mladí lidé, kteří by měli časem tvořit hlavní zákaznickou skupinu nizozemských novin, webů či televizí, totiž podle průzkumů chtějí jiné informace a navíc v jiné podobě, než jim teď klasická média nabízejí. “Mají jiné zájmy. Chtějí méně textu, ale také více souvislostí,” poznamenal Selbach s tím, že by bylo omylem myslet si, že nastupující generace nemá o dění kolem sebe zájem. Informace však získává jinde a jinak. Řada nizozemských médií přitom podle něj v současnosti ani není zastoupena na důležitých internetových platformách.

Neplatí to o všech. Na okraji devadesátitisícového města Hilversum jihozápadně od Amsterdamu sídlí v rozsáhlém areálu tamního Mediaparku mezi jinými také nizozemský veřejnoprávní rozhlas a televize NOS (Nederlandse Omstroep Stichting). V rozlehlém sále připravuje okolo 250 lidí zpravodajství pro obě tato média, vzniká tu i nejnavštěvovanější zpravodajský web v zemi. A jeden ze stolů tu má vyhrazený tým, publikující právě na platformách, zajímavých pro mladé.

“Jako veřejnoprávní instituce pracujeme pro všechny věkové skupiny. Jsme tak i na TikToku, na Instagramu, na všech dalších důležitých platformách. Jsme všude, kde můžeme naše zprávy dostat k lidem,” vysvětluje editor zahraničního zpravodajství NOS Rutger Mazel. 

Mladí lidé už teď dávno nesedí v osm večer před televizí, aby si poslechli večerní zprávy, vědí v NOS. Pro tuto generaci už je zpravodajství - pokud o něj mají zájem - instantní a nepřetržité, dostupné každou minutu či každou sekundu. 

S tím na sále NOS novináři problém zjevně nemají, ani rytmus jejich práce už dávno neurčují jen večerní televizní zprávy. Rychlé fleše světových agentur se do několika málo minut objeví na webu organizace a editoři vytáčí telefony a organizují okamžité krytí nové významné události. Po zveřejnění na webu je třeba připravit zprávy v rozhlase a zároveň rychle začít s prací na reportáži do televizního vysílání.

“Ale víme také, že způsob konzumace zpráv je u mladých teď naprosto jiný než u jejich rodičů,” podotkl Mazel. Statistiky ukazují zájem této cílové skupiny o zpravodajství v mobilní aplikaci či na webu NOS. “Chtějí obrázky, pohyblivé obrázky, krátké klipy a jednu či dvě vysvětlující, srozumitelné věty. A pak si z toho takříkajíc kdykoliv sestaví své vlastní večerní zprávy,” dodal editor veřejnoprávní stanice.

S mladými lidmi, ať už studenty žurnalistiky, jiných oborů vysokých škol, či prostě jen středoškoláky, se novináři, editoři a vedoucí představitelé redakce pravidelně setkávají při nejrůznějších přednáškách a seminářích. “Vysvětlují jim, jak pracujeme. Ale také se od nich snažíme učit, jak sledují zprávy, kde je berou. Rozhodně to není jednosměrka,” zdůraznil novinář NOS.

NOS s posluchači a diváky podle Mazela komunikuje intenzivně také dalšími způsoby. “Často mají pravdu a zaslouží si vysvětlení,” podotkl. Webové stránky proto také nabízejí sekci, kde se vedení redakce snaží svému publiku otevřeně vysvětlit, proč určitá témata jejich novináři zpravodajsky pokrývají právě zvoleným způsobem. 

Své veřejnoprávní poslání stanice naplňuje i dalším způsobem, když už více než rok v pět odpoledne každodenně nabízí zpravodajství pro lidi, kteří by jinak měli problémy se v mediálním provozu a světovém dění zorientovat. Může jít o lidi se zdravotními potížemi, o osoby, pro které nizozemština není rodnou řečí, či o méně vzdělané členy nizozemské společnosti.

“Nazvali jsme to Journaal in Makkelijke Taal, v překladu asi Zprávy v jednoduché nebo srozumitelné řeči. Na starosti to má speciální tým, ovšem se stejnými televizními moderátory, kteří jsou v hlavním zpravodajství,” popsal Mazel. Témata jsou tu popisována jednoduše a pomaleji, v pěti minutách se relace dotkne vždy jen tří témat. 

Pořadu si okamžitě všimly nizozemské sociální služby či nevládní organizace starající se o lidi se speciálními potřebami. “Od prvního dne to má stálé a oddané publikum, dívají se každý den. Funguje to skvěle a doufáme, že budeme pokračovat. Myslíme si, že i to je docela konstruktivní přístup,” řekl Mazel v aktivitou bzučícím sále zpravodajství NOS v Hilversumu.

V redakci deníku AD v Rotterdamu se novinář ze zahraniční redakce Bob van Huet nad věcí zamýšlí ještě z dalšího úhlu. “Možná bychom měli články, zpravodajské texty, nějak označovat. Nějak ukázat, že tenhle text vytvořil profesionál, novinář, který postupoval podle všech etických a dalších pravidel a nástrojů svého povolání,” navrhuje. Zájem o novinářskou práci mezi školáky prý nedávno zažil na vlastní kůži, když prostory redakce navštívila jedna školní třída.

 „Měli hru, kdy mě museli najít podle fotky a položit mi otázku, kterou potřebovali do nějakého svého dotazníku. Sice mě našli - ale na nic se nezeptali a doteď nevím proč,“ vzpomíná se smíchem. O žurnalistice také novináři z AD vypráví ve školách, což prý u van Hueta výrazně zvýšilo respekt k učitelskému povolání. Plakát o konstruktivní žurnalistice tak v rotterdamské redakci deníku AD není jen na ozdobu, novináři listu si věc vzali za svou. 

Stejnou koncepci ostatně zohledňuje i aplikace pro nástroje umělé inteligence, kterou mohou novináři celé mediální skupiny dpg, kam AD patří, už asi rok a půl používat k práci. Nabízí dnes už obvyklou kontrolu textu či možnosti jeho úprav podle jednotného redakčního stylu různých médií ze skupiny. Novinářům na vyžádání ovšem aplikace nabídne nejen několik možných verzí titulku, ale také  právě odpověď na otázku, co do textu doplnit, aby více odpovídal pohledu konstruktivní žurnalistiky. Bob van Huet říká, že tyhle návrhy si rád čte, i když ne vždy je možné skutečně realizovat doporučení umělé inteligence, která se usilovně snaží najít pozitivnější pohled na jeho zprávy o současném světovém dění. “Někdy mě ale překvapí, s čím dokáže přijít,” připouští s úsměvem zkušený novinář.

Jakub Dospiva (ČTK)