12.12.2023 11:06
Jednou za rok děláme v Akademii ČTK kurz tvůrčího psaní pro pokročilé. Většinou panuje uvolněná, předvánoční atmosféra, přijdou lidé, kteří ví, co od workshopu i lektorky Dany Emingerové čekat, protože už ji znají z kurzu pro začátečníky. Kurz pro pokročilé má svá specifika – už se tolik nemluví o základech, o titulcích nebo délce odstavců, ale účastníci se věnují specifickým literárním útvarům. Tentokrát byly na programu bajky.
A co se účastníci naučili?
👉 Příliš moc přídavných jmen, příslovcí a pasivních tvarů bere textu energii a naopak slovesa a přímá řeč ji dodávají grády.
👉 Kdo se brání, neposlouchá.
👉 Střídání rytmu - literárních cihel.
👉 Nebát se přímé řeči - je lepší, než popis.
👉 Literární pravda bývá něco jiného než realita.
👉 Držet se osy příběhu a neuhýbat od tématu.
👉 Bajka je jediný žánr, který má viditelný 4. aspekt: poučení.
👉 Zabíjet miláčky.
A tady je ukázka dvou bajek, které pro kurz vznikly:
Bajka o toaletním papíru a parfémech
Napsala Irena Faloutová
Stály tam v nablýskaných vitrínách, jeden vedle druhého, voňavé a v krásných flakonech, zcestovalé, takže ze všech koutů světa, s cenovkami pyšnícími se čtyřcifernými čísly.
Zatímco on se krčil v koutě, vyskládaný halabala kus na kusu, s cenou, která nikoho nezajímala a ke všemu celý recyklovaný. Smutně pokukoval po svých atraktivních drogokolezích a moc, moc si přál být na prodejním výsluní, v první linii.
Proč já jsem pořád tak na okraji zájmu? Vždyť také občas voním, třeba po levanduli, nebo tuhle po heřmánku? Nejsem tak neužitečný a mám přeci také svojí roli, pošustil si.
Phaaa, uvědom si laskavě, jak a čemu sloužíš! Jsi akorát tak na h…o, rozvoněl se parfém.
V tom přišel Vilda, prodavač, a začal vše v prodejně přeskupovat:
Aaaa máme tu akcičku, toaletní papír XXXL balení za pouhých 149 korun! A vyskládal toaletní papír, roli po roli do prvního regálu. Ten lidé do večera vykoupili.
Poučení: Nikdy neposlouchej jen toho, kdo ti říká, že jsi na h….o.
Bajka o úředníku Pásovci a podnikatelce Veverce
Napsal Petr Janša
V lesním království, kde každé zvíře mělo své místo a povinnosti, žil Pásovec, vysoký lesní úředník. Bylo to zvíře velmi pečlivé. Vždy dbal na to, aby všechny lesní zákony byly dodržovány do posledního písmenka. Jeho kancelář byla plná zákonů, a každý, kdo chtěl něco podniknout, musel projít složitými byrokratickými procedurami.
Veverka byla zvíře podnikavé a energické. Měla v hlavě spoustu nápadů a chtěla z lesa udělat lepší místo pro všechny jeho obyvatele. Jednoho dne přišla za Pásovcem s plánem na výstavbu nového úložiště pro zásoby oříšků, které by pomohlo všem zvířatům přečkat dlouhou zimu.
Pásovec však na Veverčin nápad nahlížel skepticky. „Musíš vyplnit formulář A38, získat souhlas od komise pro lesní zásoby a dokázat, že tvůj plán neporušuje žádná pravidla,“ řekl Pásovec s úředním tónem.
Veverka, plná naděje a nadšení, se pustila do práce. Vyplnila formuláře, oběhala všechny komise a shromáždila potřebné dokumenty. Avšak když se vrátila k Pásovci, ten vznášel další a další požadavky. „Potřebuješ ještě povolení od rady starších, potvrzení od inspektora hnízd a studii vlivu na lesní ekosystém,“ prohlásil Pásovec.
Takto to šlo dál a dál. Veverka trpělivě splňovala všechny úřední požadavky, ale Pásovec pokaždé našel další důvod, proč ještě nemůže její projekt schválit. Zima se kvapem blížila a úložiště stále nikde.
Až jednoho dne, když už byla Veverka úplně vyčerpaná a zima stála přímo za dveřmi, se jí dostalo neočekávané pomoci. Vrabec, malý ptáček, velmi chytrý, mlčky pozoroval celý úřední kolotoč. A rozhodl se zasáhnout.
„Pásovče,“ řekl Vrabec, „vidím, jak pečlivě dbáš na pravidla, ale zapomínáš na to nejdůležitější – na dobro naší lesní společnosti. Veverčin plán nám všem pomůže, a pokud budeme jen slepě dodržovat procedury, nikdy se nic nezlepší.“
Pásovec, zaskočený slovy malého Vrabce, se na chvíli zastavil a přemýšlel. Uvědomil si, že jeho posedlost pravidly mu brání vidět širší obraz. Nakonec dal šťastné Veverce všechna potřebná povolení a úložiště bylo postaveno včas, aby pomohlo zvířatům přečkat zimu.
Poučení: S byrokracií si poradí i malý vrabec, ale jen když se ozve.
V lednici
Napsal Petr Janša
"Fuj! Co to tady tak smrdí?" šklebila se mrkev, rozhlížela se a křičela na všechny patra lednice.
"Nic! Já nic necítím," bručel uraženě jogurt. "My tady taky nic necítíme," pištěli unisono vejce ze zvláštního oddělení.
"To bude určitě ten nový Francouz!" pokračovala sebejistě mrkev "Čuně jedno, přijede si to kdoví, odkud a zasmrádl, mám celou lednici. Copak neví, že po cestě sem k nám do lednice se má umýt?" rezonovala pištící slova mrkve celou lednicí.
"Nechte ho laskavě na pokoji!“ hájil Jogurt francouzský sýr.
A to už se přidali všechna patra a všechna oddělení, šuplíky i přihrádky. Jen mrazák, kde spala hlubokým spánkem karotka s hráškem, se nepřidal. Vejce, jogurt, a hlavně mrkev diskutovali, nadávali a vřeštěli. Jedni na straně hlavního podezřelého, druzí zase proti němu. A hlavní podezřelý – francouzský sýr jen nechápavě zíral, co se to spustilo za povyk do teď v tak klidné české lednici.
"Musí ven!" vyřkla ortel mrkev. "A to nekompromisně a hned" doplnila. Mrkev byla nejstarší obyvatelkou lednice, tak se jí nikdo neodvážil vzdorovat. Zděšený Francouz nechápal, proč se na něho upřely všechny oči. A v naději v hlase, že se něco dozví, zvolal: „Parlez-vous français?“
A tu se z oddělení mrazáku ozvala mražená karotka s hráškem, které vzbudil ten povyk. Hlasitě tlumočí francouzskému sýru: „Nic pane z Francie, nic si z toho, nedělejte.“ Mrkev začala hnít, protože už je tady mnoho dní a mnoho nocí, pěkně smrdí a jen hledá někoho, na koho by to svedla.“
Poučení: Pokud už někde dlouho hnijete a smrdíte – hodně křičte a nejlépe to na někoho sveďte!